První. Druhou. Třetí. A brzy zapálíme čtvrtou, poslední. Svíčky na věnci hoří jedna po druhé a tiše nám tak připomínají, že adventní období dojde ke svému naplnění a my oslavíme Vánoce. Svátky klidu, míru a rodinné pohody. Nebo svátky povinného gruntování, hádek o spáleném cukroví a nákupu dárků na poslední chvíli. A kdo jejich nákup řešil s předstihem, rozčiluje se nad chybějícím kouskem balicího papíru nebo svádí souboj se zašmodrchanou lepicí páskou.

Ruku na srdce, na internátě to není zas o tolik jiné. Tam výzdoba, shánění marmelády na linecké, tam zase nacvičování na besídku nebo úklid pokojů.

Přesto jsme nezapomínali, že advent je hlavně čas sdílení.

Mnohokrát jsme navštívili centrum města, abychom nasáli atmosféru trhů a zahřáli ruce horkým punčem. Nebo přiložili hlas k dílu, když celé Česko zpívalo koledy. Pro povznesení ducha jsme zavítali na výstavu obrazů či fotografií z přírody. A pro trochu adrenalinu jsme si zahráli bowling. Někteří naši žáci dokonce našli odvahu a zapsali se do kurzu společenského tance, kterému zasvětili tři čtvrteční večery za sebou. Nemohly chybět ani toulky, při kterých jsme objevovali neotřelé perspektivy a tajemná zákoutí města. Zvláště, když se teď tak brzy stmívá.

A teď? Pokoje září čistotou, kufry čekají u dveří a vystoupení máme nacvičená do posledního detailu. Dnes nás čeká velké vánoční setkání, na které se moc těšíme. Poté už vyrazíme domů – ke svým rodinám a ke všemu, co nám Vánoce přinesou.

Doufáme, že se v novém roce setkáme zase ve zdraví a s dalšími společnými zážitky na obzoru.

Text: Julie Gregorková

Fotky: vychovatelé internátu

Překlad do znakového jazyka