Sotva jsme uklidili jehličí opadané z vánočního stromečku, už nás vítalo jaro. Ačkoli bývají první měsíce roku chladnější a ponurejší, nám přinesly dost příležitostí, které jsme popadli za pačesy. Rádi se s vámi podělíme o pár momentek z uplynulého čtvrtletí.

Zimní chmury jsme se rozhodli zahnat kulturně – návštěvou knihovny v Holici, kde jsme obdivovali výstavu maleb z akce Rozkvetlá Olomouc. A protože se u nás chodí po svých (doslova!), vydali jsme se zpět do školy přes Holický lesík. O to víc pak potěšila teplá večeře.

Za kulturou jsme vyrazili i do Červeného kostela. Cíl byl jasný – výstava k Sametové revoluci. Jenže ouha. Místo fotek nás v sále čekala přednáška s názvem „Sehnal jsem telecí játra. Jídlo a pití v českých zemích 1945–1989 jako statusový symbol“. Při druhé návštěvě obdobně. Tentokrát jsme si však v přilehlé kavárně náladu spravili teplým moštem. 

Cestu na Svatý Kopeček jsme si po Vánocích také střihli dvakrát. A naštěstí úspěšně. Poprvé jsme si připomněli, kde kdysi sídlila naše škola, a zároveň jsme si prohlédli dominantu čnící nad Olomoucí – Baziliku Navštívení Panny Marie. Pěší rota pak protáhla nohy směrem Samotišky–Chválkovice.

Podruhé jsme se na Kopeček vydali kvůli Zooinventuře – pomoci s počítáním zvířat v zoologické zahradě. To se lehce řekne: spočítáme pár velbloudů, lenochodů, surikat… Ale co lemury? Ti leží v chumlu – hlav sedm, ocásků pět – počty moc nesedí. Nemluvě o tamarínech pobíhajících sem a tam. Napsat nejvyšší počet, udělat průměr, nebo číslo střelit od pasu? To je, oč v inventuře běží! Nakonec nás za svitu měsíce vyprovodila z areálu zahrady smečka vyjících vlků – a jak známo: kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti!

Také jsme měli možnost změřit navzájem síly a užít si trochu adrenalinu. Tradiční akcí je už bowling, na který jsme vyrazili s celým internátem. Následovala lasergame pro středoškoláky, z nichž to pro mnohé byla první zkušenost. Navzdory tomu pálili o sto šest! Díky patří i paní Simoně, naší úterní dobrovolnici, která byla u toho opět s námi.

Nedílnou součástí našeho programu jsou i výstavy v městských knihovnách. Na Brněnské nás potěšila výstava Tvořivostí k radosti. Na Jungmannově jsme obdivovali díla autorky, která tvoří snad čímkoli, co jí přijde pod ruku – pastel, akryl, olej, tužka. A obrazy generované umělou inteligencí? Podnětné a velmi aktuální.

Výstava Život ve vesmíru v galerii Olomouc City zaujala pro změnu ty technicky zdatnější. Pro nás nepolíbené zbyl stánek s oříšky u Veselé veverky. Nejinak tomu bylo u expozice S hlavou v oblacích, kde si ti nejodvážnější vyzkoušeli i 3D gyrotrenažér. Netušíte, co to je, ale už víte, že byste na něj nikdy nevlezli? V tom případě si raději stoupněte do fronty u té Veverky – a přenechte to těm, co se toho nebojí.

Také Masopustní veselí koncem února jsme si užili dosyta – ale o tom jsme psali zvlášť, takže dnes bez reprízy.

Zkraje března jsme se vydali do Pevnosti poznání, kde jsme si užili interaktivní odpoledne s hlavolamy, modely lidských orgánů a zeměpisnými skládačkami. 

Čím dál vlídnější počasí nás také láká k delším pěším výpravám. Pravda, na cestě do Litovelského Pomoraví moc vlídné teda nebylo. Ale zvládli jsme to se ctí a přežili jsme! Na další jsme se vydali vlakem do Hlušovic. Sluníčko, vydatná svačina a svižné tempo nás dovedly zpátky až ke školní bráně po vlastních. 

Čas od času se ve vychovatelské práci objeví chvíle, kdy si uvědomíte riziko povolání. Výlet dobře naplánujete, počítáte s velkou časovou rezervou pro návštěvu cukrárny. A přesto pak musíte zastavovat odjíždějící autobus s nasazením vlastního života. Ale co už, sladká tečka byla, autobus nám neujel a dokonce jsme nazpátek přijeli za světla a včas. 

A pak to přišlo. 20. března. Jarní rovnodennost. Zimu jsme oficiálně zanechali za sebou a jaro přivítali barevnými kresbami na dlažbě před školou i pobytem na čerstvém vzduchu. A protože jarní program slibuje pořádnou jízdu, držte si čepice, klobouky – jedeme dál!

Text: Julie Gregorková

Fotky: kolektiv vychovatelů