Letošní letní škola v přírodě se nesla v duchu lesního dobrodružství.

První den jsme se seznámili s Trautenberkem – panovačným a chamtivým milostpánem, který si vymyslel, že pro něj Anče a hajný, kromě spousty práce na jeho panství, musí získat Krakonošův poklad. Byl to úkol nad jejich síly, a tak jsme se rozhodli, že jim s prací i hledáním pokladu pomůžeme. Jenže Trautenberkovi plány zaslechla sojka a hned vše vyzvonila Krakonošovi. Ten rozhodl, že poklad nedostane jen tak snadno a musí se o něj podělit se všemi pomocníky. Trautenberk zuřil a začal vymýšlet, jak poklad získat jen pro sebe…

Rozdělili jsme se do tří skupin – Bobři, Jeleni a Lišky. Každý tým si vymyslel pokřik a vyrobil si trička, abychom v lese nebyli příliš nápadní a nevzbudili pozornost sojky.

Pak jsme se pustili do práce. Pomohli jsme Ančeti a hajnému – uklízeli jsme dvůr, nosili vodu do studny, váleli políčko. Trautenberk nás za práci nepochválil, místo toho nás hnal do lesa hledat poklad. Nevěděli jsme ale, kde začít. Naštěstí přišel Krakonoš s malou nápovědou. Po jejím vyluštění jsme zjistili, že poklad může být ukrytý v jeskyni. Jenže už bylo pozdě, a tak jsme se rozhodli pokračovat druhý den.

V úterý jsme se podle instrukcí vydali do Mladečských jeskyní. Počasí nám sice moc nepřálo, ale s pláštěnkami a dobrou náladou jsme vyrazili. V jeskyni byla tma a zima, ale jeden bystrý táborník v zákoutí za kamenem našel dřevěnou krabičku. Hurá! Poklad! Jenže po otevření jsme zjistili, že uvnitř jsou jen tři svitky s hádankami. Vyluštili jsme je a dobře schovali – určitě se nám ještě budou hodit. Poklad jsme sice nenašli, ale výlet to byl skvělý a plný zážitků.

Ve středu byl Trautenberk pěkně protivný. Měl rýmu, truhla byla stále prázdná a nálada pod bodem mrazu. Poručil nám, abychom ho rozveselili. Rozdělili jsme se do dvou skupin a nacvičili divadelní představení. Odpoledne jsme se oblékli do kostýmů, postavili kulisy a hráli. První představení se jmenovalo Babiččiny nové zuby, druhé O zakletém bobrovi. Trautenberk se smál, až se za břicho popadal, a musel nám – ač nerad – předat další svitky s hádankami. Ty jsme opět vyluštili a pečlivě uschovali. Den utekl jako voda a všichni jsme se těšili na další dobrodružství.

Ve čtvrtek jsme se opět vydali hledat poklad do lesů. Tentokrát nás čekal náročný výšlap na Kosíř. Cestou jsme museli plnit úkoly, které nám uložil Krakonoš. Sbírali jsme přírodniny, abychom pomohli nakrmit zvířátka, stavěli jsme nové domečky pro lesní skřítky, protože ty jejich jim Trautenberk rozdupal. Pomoc jsme hledali u zvláštních stromů s čísly, které nám po rozluštění správné kombinace ukázali kam máme jít dál. Poznávali jsme stopy zvířátek, která se rozutekla v lese, abychom jim pomohli najít cestu zpět.

Na vrcholu Kosíře nás čekal Trautenberk a chtěl nám všechno vzít, ale naštěstí zasáhla všudypřítomná sojka práskačka a zavolala Krakonoše. Ten nám poděkoval za pomoc a předal další svitek s hádankou.

Uf to byla fuška! Poklad ale stále nikde…

A pak přišel pátek – den D. Dnes už ho prostě musíme najít! Vyrazili jsme do rozária, kde na nás čekala poslední série úkolů. Za každý splněný úkol jsme získali obrázkovou šifru, která nás zavedla dál. Nakonec jsme mezi růžemi našli svitek s poslední hádankou. Teď už máme všechny indicie! Ale co s nimi?

Na truhlici u Trautenberka ve světnici visely tři barevné zámky.  Odpoledne dorazil Krakonoš a poradil nám, jak z indicií složit správný čtyřmístný kód – pro každý zámek jiný. Kódy jsme zkusili a… truhla se otevřela! A byla opravdu plná! Trautenberk sice protestoval, ale nakonec uznal, že jsme si odměnu opravdu zasloužili.

Zažili jsme pět dní plných dobrodružství, smíchu a zážitků. Věříme, že si děti odnesly domů nejen poklad, ale i spoustu krásných vzpomínek.

Velké poděkování patří mým kolegyním za podporu a dobrou náladu, která tábor provázela od začátku až do konce. Děkujeme také našim kuchařkám za výborné jídlo, které nám dodávalo energii na každé dobrodružství. A obrovské díky panu školníkovi, který nám opět připravil krásné kulisy a pomohl vytvořit opravdovou pohádkovou atmosféru.

Díky všem, kteří byli součástí, a těšíme se zase za rok!

Autorka článku: Pavlína Borovičková

Autorky fotografií: celý kolektiv