Dubnové sluníčko nás šimralo na nose a pobízelo něco podniknout. Děti navrhovaly výlet, a tak jsme se vydali autobusem na Svatý Kopeček. Procházka lesní stezkou nás přivedla až k branám ZOO.

Po zakoupení lístků u vstupu čekali lemuři, kteří se vyhřívali na sluníčku a vtipně vyvalovaly bříška, jako by se opalovali.  Následovala nejen další zvířata, ale také milé překvapení v podobě komentované prohlídky.  Zdejší ošetřovatelka nám tak pověděla mnoho zajímavostí o chovu žiraf a co obnáší péče o takové stádo. Poté, co nás poučila o tom, jak se v jejich blízkosti chovat, nás vzala k výběhu těchto majestátných zvířat. Každé z dětí si mohlo mladého žirafího samce nejen pohladit, ale také mu nabídnout dobrotu v podobě kousku mrkve, nebo jablka přímo z dlaně. Počáteční ostych vystřídala touha si žirafu pohladit a nadšení z hebké srsti i netradičního zážitku.

Poté, co jsme pokračovali v prohlídce, jsme zhlédli plazy i ještěry, nebo pandu červenou. Viděli jsme krmení hrabáče kapského a dověděli se o něm mnoho zajímavostí. Když nám provádějící ošetřovatelka nabídla živé červy, bylo přítomným surikatám jasné, že pro ně máme lákavou dobrotu. Děti byly opět nadšené, že mohou surikaty krmit, byť se červí pamlsek pokoušel o útěk a v dětských dlaních šimral.

Naší pozornosti neunikly ani kočkovité šelmy, vodní akvária, klokaní stádo s mláďaty v mámině vaku, ani velbloudi. Zastavili jsme se také u obří voliéry a několika výběhů s nejrůznějšími primáty.

Tento den plný překvapení jsme si všichni náramně užili. Děkujeme kolegyni Mgr. Veronice Vrobelové za zprostředkování úžasného zážitku v ZOO.

A jaký že má žirafa jazyk? Věděli jste, že je žirafí jazyk zbarvený od šedomodré po tmavě fialovou, dlouhý 45–50 cm a dle našich nových poznatků i mlsný 🙂

Autor příspěvku: Mgr. Michaela Jelínková

Autor fotografií: tety z mateřské školy