Středy na našem internátě bývají ve znamení větších akcí – a ani tentokrát to nebylo jinak. Protože letos připadne prvomájový svátek na čtvrtek a středa bude odjezdovým dnem, oslavili jsme Filipojakubskou noc s týdenním předstihem. Inu, i čarodějnice dnes musejí plánovat své slety pomocí Google kalendáře. Program jsme rozprostřeli do úterního a středečního odpoledne.

Než jsme se však pustili do příprav, zapátrali jsme v historii. Víte vůbec, kam sahají počátky těchto zvyklostí? Co je Kladivo na čarodějnice, a co se s nebohými ženami po přiznání stalo? Díl z cyklu Naše tradice nám temná zákoutí vcelku nedávné minulosti pěkně osvětlil.

Po odpolední svačině jsme se sešli ve cvičné kuchyňce, kde jsme se chopili těsta a tvarovali čarodějnické prsty. Bublající kotlík, krvavé kapky propadající se vrstvou oleje a lektvar, co každou chvílí měnil barvu – čarodějnická alchymie v přímém přenosu nám mezitím zpříjemnila strážení před troubou, kde se morbidní, leč strašidelně chutná cukrovinka dopékala. 

Ve středu po obědě pak nastala fáze příprav na finální čarodějnický sabat. Nachystání dřeva, krájení špekáčků, zdobení upečených prstů a startování košťat. Zatímco v podkroví probíhal čtvrtletní slet pedagogů (který si v ničem nezadal s tím naším), my jsme se činili, abychom následně mohli jeho účastníky přivítat mezi námi u ohniště. 

Sluníčko hřálo, hudba hrála a stoly se množstvím jídla prohýbaly. Úvodní scénku předvedly kolegyně Kristi a Regi – v roli tak přesvědčivé, že i diváci hořeli nadšením. A kdo chtěl, zkusil si pod vedením instruktorek z Petrových kamenů i let na koštěti.

Kdo nelétal, opékal. Kdo nejedl, ten zpíval. Kdo nezpíval, opékal další špekáček. Následné disciplíny prověřily naši čarodějnickou erudici – od kvízu, přes slalom na koštěti až po přelévání lektvaru, který ne vždy skončil tam, kde měl. 

A když se slunce pomalu sklánělo za Šantovku a poslední tóny písní dozněly, přišel čas – pro některé sbalit košťata a vyrazit domů, pro jiné zařadit se do sprchového pořadníku. Ano, po sabatu musí přijít očista – pokud tedy nechcete, aby si vás druhý den na chodbě spletli se špekáčkem na útěku.

Děkujeme všem, kdo se do čarodějnického procesu zapojili – pánům školníkům za dřevo a zázemí, paním kuchařkám za pečlivou přípravu surovin. Velký dík patří také všem, kdo po poradě nenasedli na koště a neuletěli domů. Zůstali a oslavili s námi Filipojakubskou a připomněli si, že někdy je nejlepší si společné chvíle jen tak užít. 

Text: Julie Gregorková

Fotografie: kolektiv vychovatelů