Již v loňském školním roce se naše MŠ dobrovolně přihlásila do nultého ročníku tohoto projektu Ústředního cvičitelského sboru rodičů a dětí a předškolních dětí Odboru všestrannosti České obce sokolské. Přestože je primárně určen pro sokolské oddíly Cvičení pro rodiče s dětmi, mohou se jej zúčastnit i MŠ. Letos jsme se tedy přihlásili opět.

Jelikož jsme si vědomy, že děti zdravý pohyb potřebují ­­- v dnešní době asi ještě více než kdy jindy předtím, rozhodly jsme se, že se do projektu alespoň částečně zapojíme. Také víme, že „naše děti“ musí v předškolním věku vyvinout mnohem více úsilí, aby si osvojily i jiné dovednosti, které jsou také pro jejich vývoj nesmírně důležité a které kamarádi v jejich věku většinou zvládají tak nějak sami. Mám na mysli především dovednosti komunikační, na jejichž rozvoj je v naší MŠ kladen velký důraz. Proto nám tak nějak méně času zbývá na rozvoj právě fyzické všestrannosti. Třetí důvod, který nás jednoznačně přesvědčil k tomu, abychom se do projektu zapojili, byl ten, že se sokoly máme zkrátka osvědčenou velmi dobrou zkušenost. Oni mají mnohaleté zkušenosti se cvičením i těch nejmenších dětí a také mají moc pěkně vymyšlenou metodiku jednotlivých cvičebních dovedností.

I tento projekt se zakládá na krásné myšlence – chce podpořit první větší zájem o aktivní sportování, ale také vede k týmové spolupráci. Děti jsou mimo jiné motivovány lepením samolepek do svého deníčku za splnění jednotlivých úkolů, přičemž není záměrem, aby spolu děti vzájemně soutěžily. Další motivací ke cvičení jsou maskoti celého projektu – zvířátka, v jejichž čele k nám do školky pravidelně přilétá (vycpaný) sokolík Pepík. My jsme v tomto bodě byli ještě trochu více tvořiví, než nabízejí samotné instrukce projektu. Při každém cvičení k nám pravidelně docházejí „živá zvířátka“. Je to tím, že kolegyně jsou ochotné obléci na sebe na celé dopoledne obleky zvířátek. Paní asistentka Marcela Bardyová se pravidelně převtělí do kobylky Emilky a zaštiťuje rozvoj přirozených cvičení, jako jsou chůze, běh, skoky a poskoky, lezení a plazení. Role ježečka Marečka se vždy moc hezky zhostí paní asistentka Naděžda Bohatová, která s dětmi trénuje především dovednosti s míčem a kolegyně Kristýna Kučerová se každý měsíc promění na opičku Haničku, specialistku na cvičení obratnosti především na nářadích jako je lavička, žebřiny, žíněnky, trampolína nebo i švédská bedna. V sokolském projektu pak vystupují ještě další dvě zvířátka ­- beruška Danuška, která má mít na starosti nepravidelné netradiční disciplíny a veverka Věrka, která se má zaměřit na rozvoj poznání. Vzhledem k tomu, že jsme MŠ a rozvoji poznání, jakožto i jiným netradičním akcím se věnujeme průběžně v celém roce, dovolily jsme si berušku Danušku úplně vynechat a veverce Věrce jsme přisoudili jiný úkol. Když děti docvičí, jsou motoricky pěkně „rozhýbané“, což nám přišlo škoda nevyužít, a tak si pro ně pokaždé veverka připraví nějaký úkol z grafomotoriky – takže rozvoj hrubé motoriky pak plynule přechází do rozvoje motoriky jemné. Děti si uvolňují ruce, prsty a následně se učí dobře držet tužku a plynule „psát“ a malovat.

Každá tato cvičební jednotka je nejen organizačně velmi náročná, ale pro děti i fyzicky náročná, protože jsou opravdu celé dopoledne v pohybu. Děti již dopředu ví, že se bude cvičit, po svačině se starší děti převlékají do cvičebních úborů, čímž je učíme jakési hygieně zdravého sportování, ale také třeba tak trochu připravujeme do školy, kdy již budou mívat hodiny tělesné výchovy a budou se muset umět samy převléknout. Po tom, kdy se všichni shromáždíme v herně školky, přilétá kamarád sokolík Pepík – hlavní maskot celého projektu, jež nám byl laskavě zapůjčen z kabinetu přírodopisu naší ZŠ. Potom společně s dětmi voláme další zvířecí kamarády – kobylku Emilku, ježečka Marečka, opičku Haničku a veverku Věrku. Společně pak začínáme u klavíru zpěvem naší hymny „Sportujeme rádi celý den“. A pak již následuje hromadný přesun do některé z našich školních tělocvičen. Začínáme rušnou částí, kdy se děti pořádně rozehřejí, rozcvičkou a pak následuje část hlavní, kdy děti procvičují jednotlivé dovednosti, které doporučuje pro tento věk v projektu Česká obec sokolská. Děti jsou rozděleny dle věku do tří skupin. Pro každou věkovou kategorii jsou úkoly trochu jiné. Pro menší děti jednodušší, základní, pro starší náročnější. Pokud zvířátka cvičitelé a paní učitelky naznají, že dítě dovednost zvládlo, může si do svého deníčku nalepit nálepku. Na závěr většinou zapojíme nějakou společnou hru nebo zábavnou aktivitu. Cvičení v tělocvičně pak končíme (stejně jako začínáme) nástupem a společným pozdravem „AHOJ!“. Po přesunu do herny školky pak ještě následuje již zmíněná grafomotorická část s veverkou Věrkou.

Takovýto velký projektový den míváme 1x do měsíce, ale předepsané cviky a úkoly procvičují paní učitelky ve svých třídách jednotlivě po celý měsíc. Nutno říci, že některé cviky jsou pro naše děti příliš těžké, nicméně držíme se myšlenky, že hlavním cílem je, aby děti zažívaly radost z pohybu, což se děje a máme z toho velikou radost i my. Když děti zjistí, že se bude cvičit se zvířátky, máte vidět jejich neskrývanou radost!

Autorka příspěvku: Mgr. Marie Pečivová