Listopad přinesl první mrazivé pohlazení a sv. Martin na svém oři se hlásí o slovo. A my se tak v teple nad hrníčkem lahodného čaje ohlížíme za uplynulými týdny. 

V září jsme začali zhurta. Po zahájení školního roku a adaptačním kurzu na Baldovci přišly povodně a s nimi mimořádná opatření. Ta se dotkla i života na internátu. 

Dny to byly hektické, ale o to víc jsme si užili odložené posezení u ohně na školní zahradě. S radostí jsme přivítali, že naše pozvání přijalo i několik zaměstnanců z dalších úseků školy. Paní kuchařky nás vybavily surovinami a vychovatelé pro jistotu objednali i počasí, které bylo tak akorát. Přítomní si tak mohli za poslechu hudby a sledování tanečků nejmenších vychutnat špekáček a drobné občerstvení, na jehož přípravě se osazenstvo internátu vlastnoručně podílelo. A jelikož se obdobná událost konala již počtvrté, troufáme si říci, že se jedná o tradici.

Nejsme však lenoši, a tak hezká odpoledne využíváme k procházkám po místech nám již známých. Podzim nás zavedl k památkám zahaleným ve zlatavém hávu – ke kostelu sv. Gorazda, Klášternímu Hradisku či k majestátní katedrále sv. Václava. Čerstvá káva s koláčem či chlebíčkem v pekárně Sázava jsou pak pohlazením po duši. Rádi ale také prozkoumáváme místa, kde jsme dosud nebyli. A tak jsme prošli Hejčínské stezky. Nebo trasu od neředínského letiště přes Novou ulici až do školy. Výprava na Černovírské slatiniště se také vydařila. A protože jsme vyladili chodeckou formu, zvládli jsme i výlet podél říčky Bystřice až do Bystrovan s mezizastávkou u Pomníku americkým letcům.

Navštívili jsme ale také Vlastivědné muzeum a knihovnu, vyšlápli si na Poděbrady, zašli do parku či do centra. Na výstavě Lidé odvedle jsme se vžili do kůže lidí s handicapem. Každé slunečné odpoledne jsme trávili na hřišti nebo hraním si na zahradě. A když úřaduje déšť, využijeme tělocvičnu.

Konec října byl halloweensky strašidelný. Poctivé odpolední přípravy jsme zúročili po setmění. Nalíčeni, vyšňořeni jsme se vydali ven na úkolovou stezku osvícenou letmými plamínky svíček ve vyřezaných dýních. Tematickým filmem a sladkou tečkou jsme se rozloučili před podzimními prázdninami. 

O poznání pietněji jsme pojali dušičkovou procházku na Černovírský vojenský hřbitov. Tam jsme zapálili svíčky u kapliček a vzpomínali na ty, kteří v našich životech byli a již nejsou.

A i když se denní světlo krátí a častěji bývá pošmourno, těšíme se, že i nadcházející adventní čas a zimní měsíce si společně hezky užijeme.

Autorka článku: Mgr. Julie Gregorková

Autoři fotografií: vychovatelé internátu