V naší škole statisticky hoří jenom zřídka,
vím to dobře, protože jsem tu požární hlídka.

V pondělí nám v uších znělo rozhlasové hlášení,
„přesuňte se do bezpečí, je tu důvod k hašení.“

Musela jsem čtvery schody na internát zdolat,
abych mohla všechny třídy do bezpečí svolat.

Tam, kde rozhlas slyšet není, věděli tak v okamžení,
že v přízemí oheň plane – nacvičili, co se stane.

S třídní knihou v podpaží, učitelé vyráží
vyvést žáky do bezpečí – málokomu požár svědčí.

Někdo by rád buřty pekl, jiný se zas ohně lekl.
Zážitek velký je požární schodiště, kudy ven vybíhat víme už propříště.

Pohyb nikdy neuškodí, jen propotí tričko,
přesto rádi zopáknem si to požární „cvičko“.

Zdá se, že cvičení jednou nás umoří,
rádi je přečkáme, hlavně, když nehoří.

Autorka textu: Mgr. Eva Svobodová