Odpady, třídění, ekologie. To jsou slova, která slýcháme dost často. Že máme co nejvíce třídit odpady, to víme. Že se dají do značné míry recyklovat, to už jsme si taky mnohokrát říkali. Že se nevytříděný odpad vozí na skládky, to známe. Ale co se děje se směsným odpadem na skládce dál a jak dlouho se tam vlastně rozkládá, tak to pro nás bylo zatím velkou neznámou. Zkoušeli jsme tipovat dobu rozkladu u různých typů odpadků a ukázalo se, že jsme totálně vedle. Vedle jak ta jedle. Naše představy byly, že se odpadky rozloží většinou během několika málo dnů až týdnů. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že třeba žvýkačce to trvá skoro 50 let, než si s ní příroda poradí. A plastová lahev takhle „zmizí“ až za dlouhých 100 let. A proto skládky rostou a rostou a rostou. Takže bylo také na řadě zamyslet se, co můžeme udělat, aby nám ty odpadky takovým obrovským tempem nepřibývaly
a nakonec nás nezasypaly.

Musíme daleko víc přemýšlet, co a v jakém obalu kupujeme, kupovat větší (na obaly úspornější) balení, používat opakovaně použitelné látkové tašky a pytlíky na pečivo, ovoce, zeleninu. Dozvěděli jsme se
o ekologickém způsobu nákupu zboží, kterému se říká bezobalový nákup, a o tom, že takových prodejen, které tento způsob používají, je stále více. I v Olomouci jich už několik máme. Uvědomili jsme si také, že musíme minimalizovat množství odpadu, který sami vytvoříme a ten, co už vytvoříme, že máme zkusit ještě nějak využít. Například skleničky nevyhodíme, ale použijeme na uskladnění koření, kávovou sedlinu můžeme zužitkovat jako hnojivo ke květinám atd.

A protože jsme si chtěli prakticky ověřit, jak ten „rozklad“ odpadků vlastně ve skutečnosti probíhá, založili jsme si takovou naši „zónu rozkladu“. Vybrali jsme několik druhů odpadků, které běžný člověk vyprodukuje, a ty jsme „pohodili do přírody“, jinými slovy, vytvořili jsme si takovou malou simulaci černé skládky na školní zahradě. Tu budeme dlouhodobě pozorovat a probíhající změny budeme průběžně zapisovat do vytvořených karet. Zatím je to krátká doba, změny zatím moc nepozorujeme, navíc je nám už teď jasné, že některé odpadky tam zůstanou, i když my už dávno v naší škole nebudeme. Ale to nevadí. Jsme na to zvědaví.

Alespoň budeme mít o důvod navíc, někdy v budoucnu, třeba za několik let, školu navštívit, a to pod záminkou pozorování změn v zóně rozkladu. 😊 A do té doby budeme daleko víc přemýšlet nad tím, jak ekologicky nakládat se vším, co nám projde pod rukama. Protože začít musíme každý sám u sebe.

Autorka textu: Mgr. Gabriela Budínová

Autorka fotografií:  Mgr. Gabriela Budínová a kol.

Překlad do znakového jazyka