V úterý 11. června navštívili naši školu žáci II. C ZŠ Hálkova v Olomouci s paní učitelkou Danielou Vrajovou a její asistentkou. Druháčci tamější školy chtěli poznat stejně staré kamarády, kteří se učí stejné věci jinak. Průvodkyní po škole se jim stala paní zástupkyně pro SŠ Marcela Štolcarová, která je po prohlídce školy přivedla právě k nám, do třídy druháků. Žáci se zajímali nejen o jiné prostory, rozdílné zařízení a pomůcky, naprosto jiný počet žáků ve třídě, ale i o jiné způsoby učení se. Mnozí z nich tak měli vůbec poprvé možnost vidět, že se dá dorozumět znakovou řečí nebo že při učení čtení může pomáhat jednoruční abeceda daktyl. Děti byly zvídavé, zajímalo je vše, co my máme jinak. Nakonec jsme je naučili znakovat při společné písničce Vadí, nevadí.

Ve středu 12. června jsme dostali na oplátku pozvání my a tak jsme se vydali na dvouhodinovou návštěvu nedaleké ZŠ Hálkova. Děti už se na své nové „kamarády“ těšily a myslím, že to bylo vzájemné. Přivítaly nás ve své třídě malým olomouckým orlojem, který byl tomu opravdickému na náměstí téměř k nerozeznání podoben. Pak nás provedly školou a všechny prostory nám náležitě okomentovaly. V každé místnosti pro nás měly připravenou nějakou hru nebo zábavnou aktivitu. Nakonec jsme se přesunuli do tělocvičny, kde jsme se najednou ocitli na opuštěném ostrově a začal boj o přežití. Poté, kdy děti splnily několik zábavných úkolů, čekal je závěrečný pirátský lup. Vše se podařilo, ale hlavní bylo, že jsme se u toho všichni společně náramně bavili.

V závěru setkání jsme se shodli na tom, že by bylo moc hezké, kdybychom se zase za nějaký čas mohli potkat. Rozloučili jsme se velmi přátelsky společnou písničkou, která byla tak příznačná pro tyto dva společně strávené dny…..není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo……nemít žádné kamarády – tomu já říkám neštěstí….

Autorka příspěvku: Mgr. Marie Pečivová

Autorka fotografií: Mgr. Marcela Štolcarová

Překlad do znakového jazyka