Máme tu první červnové dny. Konečně slunečné počasí po třech deštivých týdnech. A proto hurá na výšlap, který jsme kvůli rozmarům počasí třikrát museli odložit. A kam jsme se to vlastně vypravili? No přeci za olomouckým Golemem!

Kdo nebo co je Golem? Jak vlastně vypadá? Kde ho najdeme? On je někde v Olomouci? Tyhle a jiné otázky padaly ve třídě. Ale my jsme nic neprozradili a nechali jsme žáky tápat a napínali jsme je. Vydržte, uvidíte!

Ve čtvrtek ráno jsme se natěšení sešli ve škole. Předpověď hlásila luxusní počasí, takže na řadu konečně přišly krátké rukávy a šortky. Vyzbrojeni svačinkami a pitím žáci netrpělivě přešlapovali před školou. Ale protože jsme chtěli, aby se při pohybu venku naučili také vnímat různé zvláštnosti a detaily ve svém okolí, rozdali jsme jim pracovní list s obrázky různých předmětů, osob, věcí, rostlin atd. A úkol zněl: „Nekoukat jen pod nohy, ale kolem sebe, a po cestě najít co nejvíce věcí, které jsou na obrázcích namalovány.“ A nemyslete si, nebylo to tak snadné. Ono totiž najít dnes na ulici takový hydrant nebo ve slunečném dni, jakým byl ten dnešní, obyčejnou louži, není jen tak.

A pak už jsme vyrazili. Všichni měli „oči na šťopkách“, aby jim nic neuniklo. Přesunuli jsme se na okraj Olomouce. Z městské části Slavonín jsme šlapali dál do Nemilan. Někteří se pořádně zapotili. Ale co to říkám, nakonec jsme se zapotili vlastně všichni. Protože za „Golemem“, jak jsme náš cíl nazývali, jsme šli cestou necestou, trochu polem, trochu lesíkem, hodně z kopce, hodně do kopce, ale hlavně pořád na sluníčku. Ale to nám vůbec nevadilo, protože nás hnala zvědavost, jak ten olomoucký „Golem“ vlastně vypadá.

A pak najednou, za malou zatáčkou, už tam stál! Co stál, on se tam tyčil. Byl to totiž obr! A jak si někteří všimli, nevypadal tak úplně jako ten Golem z pohádky. Je to totiž obrovská, skoro čtyřmetrová socha kráčejícího muže s dítětem na rameni. Řekli jsme si tedy, že ve skutečnosti to není Golem, ale socha svatého Kryštofa, který byl ochráncem všech pocestných, poutníků
a cestovatelů. A že stojí schválně na svahu vedle dálnice, aby ho už zdálky viděli všichni, kdo po ní projíždějí. A přečetli jsme si o něm celou pověst.

Od svatého Kryštofa už jsme zamířili zase do obydlené části Nemilan, kde jsme si dali krátkou přestávku na zmrzlinu, pití a jiné dobroty. A pak už jsme cestou kolem rybníka Hamríz, kde jsme si užili krásný žabí koncert, směřovali zpátky do školy. Stihli jsme to tak akorát na oběd, který nám po takovém výšlapu přišel velmi vhod.

A co k dnešnímu dni říct? Dozvěděli jsme se něco nového, poznali jsme neznámé části našeho města, podařilo se nám splnit i zadaný úkol, protože jsme se poctivě koukali kolem sebe,
a hlavně…. HLAVNĚ jsme si užili báječný slunečný den v přírodě. Co víc si přát?

P.S. 1 Tak žáci říkají, že si přejí víc takových dnů. 😊

P.S. 2 Tak na tom budeme pracovat.

Autor textu a fotografií: Mgr. Gabriela Budínová

Překlad do znakového jazyka