„Už více jak dva měsíce chodím do velké školy. Ještě o prázdninách jsem si to nedokázal představit, trochu jsem byl zvědavý a při pohledu na moji krásnou novou aktovku jsem se i těšil. Ale musím se Vám přiznat, že jsem se také trošku bál. Jaké to tam bude? Jaká bude nová teta učitelka? A co mí noví spolužáci? A ti velcí, které jsem donedávna jen zahlédl někde na chodbě nebo na hřišti? Co tam vlastně budeme celý den dělat? Ve školce jsme si pořád hráli, ale teď už prý to bude jiné – už si prý nebudu moci hrát, budu se učit!! Ale já si ještě pořád rád hraji. Takže jaké bude to učení – bude mne bavit?

Všechny tyto a podobné obavy jsou už za mnou. Ve škole se mi líbí. Líbí se mi naše třída, mám rád všechny své spolužáky a taky tetu Maru a tetu Verunku, která si nás brává na logopedii. Učení mne baví – hlavně matematika a také čtení. Ale v jedné věci mi neříkali pravdu. Hrát jsme si totiž nepřestali. Hrajeme si, i když trošku jinak – s písmenky a s čísly a baví mě to moc! Taky mám moc rád naši opičku Judynku, která je naše třídní kamarádka. Jen někdy se mi stýská po tetách a kamarádech ze školky – naštěstí je někdy potkáváme na obědě a do školky chodíme pravidelně zpívat s klavírem.

V září jsme už stihli být na výletě v ZOO za zvířátky, v říjnu jsme se zúčastnili našeho prvního společného projektového dne, kdy jsme se potkali s Malým princem a bylo to moc fajn. A taky jsme už dvakrát byli v divadle na pohádce.

A co bych vzkázal svým mladším kamarádům do školky, na které škola čeká příští rok? Vůbec se nebojte, těšte se! Škola je fajn!“

Volně převyprávěný dialog z první třídnické hodiny žáčků prvňáčků.

Autorky fotografií: Mgr. Veronika Štefková a Mgr. Marie Pečivová

Příspěvky žáků I. A třídy volně upravila: Mgr. Marie Pečivová

Překlad do znakového jazyka