11. 02. 2020

Společný projekt

SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené, Olomouc, Kosmonautů 4 a Gymnázia, Olomouc-Hejčín

Název projektu: Čtení nás baví

Takovéto projekty jsou potřebné, aby se děti mohly navzájem obohacovat. Tady je několik postřehů našich žáků.

Marcela Heřmanová a žáci sekundy Gymnázia, Olomouc-Hejčín

Bylo super, že jsme se naučili něco ze znakové řeči. Překvapilo mě, co všechno navíc musí děti umět a část z toho jsme se taky mohli naučit.

Moc se mi tento projekt líbil, překvapilo mě, že v něčem měly sluchově postižené děti divadlo lepší než my.

Dozvěděl jsem se, že i když jsou děti sluchově postižené, dokážou se naučit mluvit.

Představení se mi moc líbilo v tom, že se tam zapojili úplně všichni.

Líbilo se mi to, protože myslím, že se všichni dozvěděli něco nového. Zjistil jsem, jak to na takové škole funguje, co všechno se děti učí a s některými jsme se seznámili.

Je smutné, že někteří lidé nemají stejné možnosti jako my.

Potěšilo mě, že jsou lidé a také školy, které dětem usnadňují jejich omezení. Tyto děti naštěstí mají své zájmy a koníčky.

Překvapilo mě, že i děti v mateřské škole musí žít na internátu, jelikož tato škola je od jejich rodin moc daleko. Děti byly moc hodné a ochotné pomáhat si navzájem. Když jeden ze skupiny rozuměl, co říkáme a ostatní ne, tak jim to bez optání vysvětlil. Děti nás naučily některé věci znakovou řečí a já věřím, že na ně nezapomenu.

Zjistil jsem, jak žijou neslyšící, nebo děti se zbytkem sluchu, zjistil jsem, jak těžký život mají.

Moc se mi projekt líbil, šlo občas vidět, že děti mají radost, že tam jsme a že jim pomáháme.

Překvapilo mě, že děti dokáží normálně komunikovat a fungovat.

Moc se mi líbilo, že když jsme jim hráli pohádku, byli pozorní a hodně věcí si pamatovali.

Bylo to milé, děti byly kamarádské a hodné k nám. Pracovalo se s nimi občas i lépe než s lidmi bez sluchového postižení.